Připravili jsme pro vás dva rozsáhlejší texty o prodeji dvou nemovitostí z majetku města Jilemnice. Nejde o žádnou zapeklitou investigativu, ale o prosté převyprávění toho, co se dočteme v zápisech z rady a zastupitelstva města. Nejde ani o nějaké šťouralství pro šťouralství, ale o peníze města a jeho vzhled. Ale jde i o více: Na těchto příkladech lze ukázat přístupy jednotlivých aktérů (městský úřad, koalice, opozice) a ptát se, do jaké míry fungují zodpovědně a vůbec tak, jak by měli.

Existuje totiž podezření, že hospodaření města Jilemnice s jeho majetkem neprobíhá s péčí řádného hospodáře. Z prodejů, které schválilo zastupitelstvo města v tomto volebním období, se pouze 2 uskutečnily výběrovým řízením s více jak jedním účastníkem. Aukce volných městských bytů pak probíhají mimo kontrolu zastupitelstva: Z 11 dražených bytů se jich 7 prodalo za méně než odhadní cenu.

Při bližším pohledu pak lze najít případy, které se jednoznačně jeví jako podezřelé. A to zvlášť proto, že je provází zvláštní okolnosti a doložitelné lži, které zazněly na jednání zastupitelstva města. Právě ty nás donutily se případům věnovat podrobněji a ukázat, jak také může hospodaření města Jilemnice probíhat.

Prodej nemovitosti v Dolenní č.p. 21 je z pohledu zájmu města složitý případ. Město Jilemnice se však rozhodlo ho vyřešit neobyčejně krkolomným způsobem. To by samo o sobě nevadilo. Problém je, že dnes již můžeme sčítat ztráty, které z prodeje vzešly. Jednak byla budova prodána pod cenou obvyklou tak, jak jí stanovil znalec, jednak za tento prodej inkasoval bývalý náměstek hejtmana Libereckého kraje 49.000,-, ačkoli je jeho role v celém prodeji diskutabilní.

Zatímco č.p. 21 je poměrně neznámá budova, prodej pozemku pod dnešní prodejnou elektra u kruhového objezdu je v Jilemnici diskutovaná od počátku. Prodej pozemku schválilo již minulé zastupitelstvo města, ale její příběh prolnul i do zastupitelstva současného. Kontroverze, které svým vzhledem budila, jsou jen povrchem problémů. Zrekonstruovali jsme celý příběh, který byl zatím opomíjený. Je to příběh o nehospodárnosti, ohýbání pravidel, degradaci veřejného prostoru v širším centru města a nakonec opět i lžím.

Jak lze jen z uvedeného vidět, oba tyto prodeje spojuje několik momentů, které se opakují i v jiných případech. Například při prodeji stavebních pozemků v ul. Na Drahách naproti garážím. Tento třetí příklad zde použijeme jako ilustraci:

Ozve se zájemce o koupi pozemku, zastupitelstvo schválí záměr prodeje. Přihlásí se dva zájemci a město se rozhodne pro prodej „e-mailovou metodou“. Oba zájemci ve stejný čas pošlou na e-mail úřednice města svoji nabídku a té vyšší se pozemky prodají. Přesto, že tato metoda je netransparentní a z principu podezřelá, nota bene když nabídky nakonec přišly v rozmezí 20 minut, zastupitelstvo celý prodej jednomyslně schválí.

Co je špatně?

1. Reaktivní přístup

O pozemek v ul. Na Drahách se přihlásil zájemce, na základě čehož vyvěsilo město záměr prodeje. Tak se v Jilemnici děje často. Místo toho, aby si město řeklo, které nemovitosti chce privatizovat, čeká, až se o některou někdo sám přihlásí. Až poté vyvěsí na úřední desku záměr prodeje, nejčastěji na nejkratší možnou zákonnou lhůtu, v níž se může přihlásit (další) zájemce. Další zájemce se na záměr prodeje přihlásil pouze ve dvou případech. Kdyby město takové prodeje více a kvalitněji propagovalo, jistě by se přihlásilo více zájemců. Takto jsou naopak úředníci tím prvním zájemcem tlačeni k co nejrychlejšímu a nejhladšímu vyřízení prodeje.

2. Nahodilé metody prodeje

Prodej „e-mailovou metodou“ je z pohledu transparentnosti naprosté peklo. Zatímco u obálkové metody se nabídky otevřou v jeden čas, při „e-mailové metodě“ mají v určený čas zájemci nabídku poslat. V tomto případě přišla první nabídka 20 minut před danou lhůtou (viz záznam 3:30). Za těch 20 minut mohl kdokoli, kdo má přístup k danému e-mailu, informovat o výši nabídky druhého zájemce (k tomu ale stačí i minuta). Nehledě na to, jak snadno lze čas doručení e-mailu zfalšovat i hodiny po termínu i tak, aby dle hlavičky e-mailu přišel před první nabídkou.

Problém je to, že Jilemnice nemá stanovena pravidla pro prodeje. V případě pozemků naproti garážím například neexistuje důvod, proč by se stavební pozemek neměl prodávat v otevřeném výběrovém řízení obálkovou metodou propagovanou tak, aby se o možnosti koupě dozvěděl širší okruh zájemců, nikoli jen čtenáři úřední desky. Místo toho se vymýšlí pro ten který prodej nové a nové metody: V případě č.p. 21 se využije (navíc externí!) aukce, ačkoli je pouze jeden relevantní zájemce, zatímco lukrativní pozemek u kruhového objezdu se prodá bez výběrového řízení, ačkoli jsou zájemci i přes různé překážky dva.

Co může s cenou udělat klasická obálková metoda a čas nám ukazuje prodej pozemku v lokalitě Nouzov (zm16), kdy se při účasti tří zájemců cena vyšplhala z 1.000,-/m² na 1.704,-/m² (tedy o 807 tis. do rozpočtu města více).

3. Jednání na zastupitelstvu a funkce opozice

Jak je možné, že je taková nahodilost možná? V jilemnickém zastupitelstvu neexistuje fungující opozice, která by měla vlastní představu, jak by mělo město fungovat. Opozice by měla hlídat, zda „koalice“ nejedná svévolně. Ta si však dělá, co se jí z různých důvodů hodí.

S tím velmi souvisí, že celé zastupitelstvo spoléhá na informace, které podává vedení města, příp. městský úřad. A jak vidíme ve obou odkazovaných případech: Jak v zápisech, tak na samotných jednání zastupitelstva, se zamlčují důležité aspekty prodeje, případně se dokonce zcela účelově a evidentně lže.

Co s tím?

Námi podrobně rozebíraný prodej pozemku u kruhového objezdu vyvrací jeden zažitý omyl. Že totiž je nakonec lepší, když město – resp. úředníci a zastupitelé – kupujícího znají, tedy vědí, co od něho čekat, a snad mít tak prodej a budoucí využití více pod kontrolou. To byl hlavní argument, proč obejít výběrové řízení a pozemek (za velmi nízkou cenu) prodat firmě UNIOS Pharma. Ta však nakonec podle všeho nedodržela ani kupní smlouvu, kde se zavázala k jinému materiálovému řešení budovy, než jaké nakonec zrealizovala.

Místo známostí je třeba začít dbát na pravidla. Jasně si stanovit priority a metody, jakými postupovat, aby prodej pozemků v Jilemnici nefungoval metodou „kdo dřív přijde, ten dřív bere“. Je třeba velmi zodpovědně rozvažovat, zda danou nemovitost prodat, protože majetku města se přece nejde zbavovat lehkovážně.

Pokud však je v Jilemnici možné účelově vykládat rozhodnutí Ústavního soudu (tak jako právě v případě prodeje pozemku u kruhového objezdu), je možné obcházet vše. A tak to i bude, dokud nezačne zastupitelstvo města plnit svoji funkci a tyto mantinely zodpovědně vymáhat. Dokud bude možné na jednání zastupitelstva lhát, je vše jedno.

A tak je cesta jediná: Začít se aktivně zajímat o práci zastupitelstva a není-li v zastupitelstvu funkční opozice, která by takovéto základní věci vymáhala, je třeba ji vytvořit vně. Proto jsme tady. Sledujte tyto webové stránky a především Facebook jilemnických Pirátů. A jsou-li vám pirátské myšlenky blízké, neváhejte nás kontaktovat, rádi vás uvítáme mezi sebou! Témat, kterých je třeba v Jilemnici řešit, je nepřeberná řada!

Plavba peřejemi Jilemky začíná!