Prodeje nemovitostí v Jilemnici (1/3) - Elektro u kruhového objezdu

Prodeje nemovitostí v Jilemnici (1/3) - Elektro u kruhového objezdu

V rámci Zprávy o prodeji nemovitostí z majetku města Jilemnice vám přinášíme příběh prodeje lukrativního pozemku u kruhového objezdu, kde kupující postavil prodejnu elektroniky. Ta vzbudila velké pohoršení již při stavbě. Její vzhled je ale jen jedním s nešťastných aspektů celého prodeje. Podezřelých momentů je totiž celá řada: Od odmítnutí druhého zájemce o koupi a tedy nízkou prodejní cenu, přes ztrátu videozáznamu z jednání zastupitelstva a podezřelé dění okolo přilehlého parkoviště, za které město nakonec zaplatilo téměř 2 miliony Kč, až po podezření z porušení kupní smlouvy, neboť kupující nakonec postavil budovu v rozporu s architektonickou studií, k jejímuž dodržení se smluvně zavázal. To vše za „dohledu" a schvalování jednotlivých podivností zastupitelstvem města Jilemnice.

Prodej

Záměr prodeje pozemku u kruhového objezdu, který dosud sloužil jako nevzhledné parkoviště, se schvaloval na zastupitelstvu dne 24. 2. 2017 a firma UNIOS Pharma, která o koupi pozemku žádala, jako by šla najisto: „Protože má žadatel v úmyslu zahájit přípravné práce v co nejkratší době a některé záležitosti už má předjednané, žádá o projednání stanoviska k tomuto záměru." Firma v té době provozuje mj. prodejnu Jilemnická elektra v budově tzv. bývalého okresu v Dolení ulici a říká, že koupí zamýšlí rozšířit své služby, zvětšit prodejní plochu a nabídnou zákazníkům parkování (5 míst). Zastupitelstvo záměr schvaluje.

Na vyhlášený záměr se však ozve ještě společnost Teta drogerie a lékárny ČR, s.r.o. Město proto zadá Ing. arch. Marku Tůmovi studii dané lokality, která by eventuálně mohla uspokojit oba zájemce. Tůma navrhne budovu pro prodejnu s 22 parkovacími místy. S ohledem na požadavky zájemců může budova údajně uspokojit jen jednoho z nich. Na ZM 17. 9. 2017 se vypíše nový záměr (veřejně visí pouze 18 dní), kde se výsledná studie Marka Tůmy prohlásí za závaznou: Kupující musí postavit to, co Tůma navrhl. I tak se opět přihlásí jak UNIOS Pharma, tak Teta.

Přesto se tento lukrativní pozemek prodá bez výběrového řízení firmě UNIOS Pharma za cenu 527.876,- vč. DPH. Kupní smlouva se podepíše tři měsíce nato. Jak se to stalo?

Cena pozemku se v zápisech uvádí pouze za m2. Odhadní cenu za m2 určil znalec Ing. Jiří Antoš na 900 Kč. Ten svůj odhad činil v době, kdy neexistovala studie Marka Tůmy. Tedy odhadoval cenu za metr zpevněného parkoviště s nějakým potenciálem. V tuto chvíli je však třeba se podívat, co se ve skutečnosti prodává:

Co se ve skutečnosti prodává

Tedy, město Jilemnice prodalo takřka pouze pozemek pod samotnou prodejnou, vše ostatní si ve vlastnictví nechalo. Nabízí se otázka: Nemělo by na cenu za m2 pod prodejnou vliv to, že kolem ní vznikne 22 parkovacích míst, chodníky, travnatá plocha a zasadí se stromy? Dnes již také víme (a jak k tomu došlo popíšeme níže), že město za parkoviště u této prodejny zaplatilo téměř 2 miliony Kč.

Znalecký posudek navíc určuje obvyklou tržní cenu. Vzhledem ke specifičnosti a významnosti daného místa můžeme uvažovat, že se odhadní cena od reálné hodnoty může lišit. Zvlášť má-li město dva zájemce. Město se však rozhodne pozemek prodat firmě UNIOS Pharma bez výběrového řízení právě za odhadní cenu. Odkáže se na usnesení Ústavního soudu s tím, že si – zjednodušeně řečeno – prostě může vybrat, komu nemovitost prodá. Uvedené usnesení se ale týká specifického případu se sousedským sporem. Zde se jedná o to, zda u kruhového objezdu bude stát prodejna elektroniky, nebo prodejna drogerie.

Město samozřejmě argumentuje jinak: UNIOS Pharma projevila zájem jako první, usiluje o pozemek dlouho a stabilně, pro stávající prodejnu (v budově tzv. okresu) pronajímá prostory města a plní své povinnosti, ale u stávajícího prostoru nelze parkovat, a akceptuje všechny podmínky města. Tedy, přeložme: firma pozemky chtěla jako první a známe ji. Ale nemá veřejná soutěž zabránit právě tomu, aby se prodávaly pozemky za podezřele nízkou cenu starým známým?

Parkoviště

Existuje ještě jedno vysvětlení, proč zastupitelstvo akceptovalo tak nízkou cenu. Existuje pamětník prodeje, který nechtěl být jmenován (není v politické funkci), který tvrdí, že kupující (UNIOS Pharma) měl prostranství na pozemcích města vč. parkoviště zhotovit zdarma. Jak si později ukážeme, mnohé by tomu nasvědčovalo. Jak to ale dopadlo?

Na jednání zastupitelstva dne 19. 9. 2018 (tedy více jak rok a půl po schválení prodeje; šlo o poslední zasedání zastupitelstva v daném volebním období) se objevuje bod 4.5 „Příspěvek společnosti UNIOS Pharma (…) ke stavbě chodníku a parkovacích míst na pozemcích města Jilemnice". V anotaci se informuje, že bylo „ústně dohodnuto, že stavebník prodejny Elektro obstará výstavbu celého prostoru u kruhového objezdu a město Jilemnice se bude finančně podílet na financování části příjezdové komunikace, parkovacích stání a chodníku." Přičemž „práce budou zahájeny v nejbližších dnech".

Zároveň se píše, že „stavebník doložil rozpočet (…) (po provedení vlastní soutěže u třech dodavatelů)". Výše toho rozpočtu však v anotaci není uvedena, pouze je odbor majetku pověřen jednáním o ceně. Na samotném jednání starostka Jana Čechová (SNK) doslova řekne: „Ještě nemáme… ještě není vyčísleno… To číslo bude schváleno budoucím zastupitelstvem." (čas 37:33)

Buď tedy paní starostka není dobře informována (a ani si nepřečetla o čem mluví), nebo se v anotaci lže, že existuje rozpočet, který by byl doložený (notabene po soutěži). Ať tak či tak, je to zcela nestandardní: Město Jilemnice dalo s odkazem na jakousi ústní dohodu (koho s kým? a kdy?) firmě UNIOS Pharma bianco šek na stavbu parkoviště. De facto se řeklo (resp. jednohlasně „vzalo na vědomí"): Postavte nám (připomeňme, že také „postavte si") parkoviště, o ceně se pak nějak přece dohodneme.

Dnešní místostarosta Vladimír Vinklář (SDH), který sám sebe chápe jako zprostředkovatele tehdejšího prodeje, říká: „Kdyby parkoviště budovalo město, stálo by to o hodně více peněz." To může být pravda, nevíme, ale v době, kdy tento krok zastupitelstvo bralo na vědomí, nemělo podle všeho v ruce ani náznak ceny, natož srovnání s jinými nabídkami. Jde o neuvěřitelný risk, který mohl skončit soudním sporem.

Jednání o výsledné ceně na finančním výboru pak po dokončení díla zákonitě probíhalo podle pravidel tržiště: Navrhni víc, oni budou chtít míň – někde mezitím se najdeme. Firma UNIOS Pharma chtěla po městě 2.640.671 Kč. Finanční výbor navrhl, že zaplatí 2/3 z uvedené ceny. To firma neakceptovala. Proběhla další jednání a nakonec se dohodlo 3/4 z ceny, tedy 1.980.500 Kč vč. DPH. Tak to přišlo na jednání zastupitelstva 13. 11. 2019, kde se odkup jednohlasně schválil.

Starosta Vladimír Richter (ODS) bod jednání uvedl slovy: „Při schvalování prodeje pozemků UNIOS byla přijata dvě usnesení. První s prodejem, druhé s tím, že vybudují parkoviště, na které jim finančně přispějeme."

Ale to, jak již víme, je účelová lež. Při schvalování prodeje 24. 2. 2017 bylo schváleno pouze usnesení 17/17 o prodeji. Usnesení o parkovišti (84/18, 19. 9. 2018) bylo schváleno až více jak rok po podpisu kupní smlouvy.

Ztracený záznam z jednání

Potřeba této manipulace jen dokazuje, jak byl celý proces nestandardní. A to není vše: Světlo do celé věci by vnesl záznam z jednání zastupitelstva o prodeji pozemku ze dne 24. 2. 2017. Na webu města je online jen posledních pár záznamů, o starší je třeba požádat. Požádali jsme, ale zaslaný záznam je nekompletní. Obsahuje dva soubory: několik prvních bodů a několik posledních bodů. Bod jednání o prodeji firmě UNIOS Pharma je mezi těmi, které na záznamu chybí.

To je zarážející. Tajemník městského úřadu Petr Feistaver na to říká: „Pokud chybí 40 minut záznamu, muselo to být způsobeno chybou lidského nebo technického charakteru. Toho se už zpětně těžko dopátráme." A stává se to často? „Nevzpomínám si, že by se podobná chyba stala někdy jindy."

O co jde? O to, zda při prodeji města nezaznělo například to, že kupující parkoviště postaví v rámci celého projektu, tedy z pohledu města „zdarma" – tedy tak, jak si to vybavuje náš pamětník. Proč by to dělal? Vždyť kupujícímu šlo právě o to, že chce prodejnu s parkovištěm. Vzhledem k ceně pozemku by se mu to třeba stále vyplatilo. Nevíme. Bez onoho záznamu jde o spekulaci, ale vysvětlovalo by to, proč se převod stavby (resp. to, že se za něj bude platit) začal řešit až za rok a půl po schválení prodeje zastupitelstvem a více jak rok po podpisu smlouvy. Kupující si to mohl před zahájením prací prostě rozmyslet, protože – zopakujme neuvěřitelné – cena a jiné podmínky budoucího převodu se při prodeji vůbec neřešily (a pokud ano, záznam se ztratil). Ta vzájemná důvěra mezi kupujícím a „městem" je dechberoucí.

Vladimír Vinklář verzi s převodem „zdarma" v e-mailu autorovi článku odmítá: „Od samého začátku byla dohoda, že město parkoviště uhradí, nikdy nezaznělo, že ho vybuduje investor a potom jej bezúplatně převede."

Závažnou otázkou ale zůstává, proč nebyl způsob vyrovnání zmíněn při samotném prodeji? Jak Teta, tak UNIOS Pharma přistoupili na koncepci „plochy u okružní křižovatky" Marka Tůmy vč. „uspořádání staveb dopravní a technické infrastuktury". To podle nás znamená, že se počítalo s tím, že parkoviště postaví kupující. Dokládá to i neaktivita ze strany města, které nevypsalo vlastní výběrové řízení na stavbu, ale i klid kupujícího, který o vyrovnání požádá - dle slov z anotace - až pár dní před zahájením stavby prodejny. To by jinak UNIOS Pharma v klidu postavila prodejnu a čekala, až se město rozhoupe a vypíše výběrové řízení na stavbu parkoviště a příjezdové cesty k objektu?

Je proto zarážející, že tento proces nebyl blíže specifikován v usnesení, ale třeba i kupní smlouvě? Opět ta důvěra! A nejen to: Je zde totiž i druhý zájemce, drogerie Teta. Pokud by parkoviště stavěla společnost Teta, kolik by parkoviště stálo? O kolik peněz tu město mohlo přijít? Nebo naopak ušetřit? Pokud by se počítalo s převodem zdarma, byly by v danou chvíli tyto otázky zbytečné: Startovací čára by byla pro oba zájemce stejná.

To opravdu žádného zastupitele nenapadlo se ptát, jak se bude řešit financování staveb na pozemcích města? Lze se důvodně domnívat, že napadlo. Že zmizela zrovna tato část videozáznamu – jako jediná v dějinách Jilemnice! – je pozoruhodná shoda náhod.

Budova prodejny elektra

Nezůstala tu však jen pachuť po prapodivném prodeji, ale také samotná budova prodejny elektra. Ta vzbuzuje vášně od prvních usazených nosníků. Jedná se o typ stavby, který je častěji tiše akceptován v průmyslových zónách. A dopadlo to tak přesto, že už první záměr prodeje se zmiňuje o požadavku na reprezentativní vzhled při vjezdu do města. Kdo může za to, že budova vypadá tak, jak vypadá?

Jak již bylo několikrát řečeno, kupující se smluvně zavázal, že „při výstavbě předpokládané prodejny elektro dodrží objemové i materiálové řešení z koncepce řešení plochy u okružní křižovatky vypracované Ing. Arch. Markem Tůmou", a „zejména stanovené regulativy formy zastavění". Tůma v úvodu studie píše, že svým návrhem „dává možnost vzniknout stylově mladší zástavbě, která by byla vyvrcholením přechodu historické zástavby (…) k rozvolněnější zástavbě v bývalém výrobním areálu Ateso".

Podíváme-li se na danou studii, velmi záhy zjistíme, že se kupující/stavitel studií neřídil. Nenechme se zmást: To, že autor studie píše o řešeních jako o „doporučených", je logické. Studie sama o sobě nic nepřikazuje. To až zastupitelstvo svým usnesením udělalo studii závaznou. Tento závazek se promítl i do kupní smlouvy. A kupující tím, že se doporučeními neřídil, smlouvu porušil.

Jak tedy měla prostranství vypadat?

Investor v zásadě dodržel prostorové uspořádání. Celý prostor byl však degradován především zcela zásadní změnou materiálů. Už u dopravní infrastruktury (parkoviště, které Jilemnice odkoupí) čteme: „Povrch bude řešen buď jako nezpevněný (pouze v místě parkovacích stání, a to např. mlatovým povrch), případně zpevněný (živičný povrch, maloformátová dlažba – žulové kostky, zatravňovací dlaždice v místě park. stání, maloformátová beton. dlažba nebo žulové kostky pro pěší komunikace) v návaznosti na stávající materiálové řešení okolních komunikací;" Stromy město zasadilo po roce vlastní cestou, ve studii uváděný mobiliář (lavičky) v prostoru není. Jsou to zdánlivé drobnosti, které z navrženého funkčního prostoru udělali prostě – asfaltové parkoviště.

Samotná budova prodejny dopadla ještě hůře. Podle studie neměla být plechová, ale hlavní plocha fasády měla být z lícových cihel, či cihlových obkladových pásků (M1):

M1

O plechu (M2) se mluví jako o variantním řešení pouze konkrétní části budovy:

M2

Atd. atp. Celé zoufalství – svéhlavý posun od moderní zástavby k zástavbě průmyslových center - pak podtrhne vizuální smog, který nynější nájemce budovy, Planeo Elektro, lepí na fasádu. Ať jde o obludnou informační tabuli, oranžovo černé papírové plakáty, či zalepením skleněných výloh fotkami z fotobanky.

To si opravdu nikdo ze zastupitelů města nevšiml, že výsledná budovat není ta, kterou na daném místě schválili? Smlouva sice neobsahuje žádný mechanismus, jak dodržení „objemové a materiálové řešení z koncepce" vymáhat, přesto se zastupitelstvu naskytla možnost, jak uchovat čest orgánu a takovému jednání se vzepřít. Když totiž na jednání zastupitelstvo přišlo hlasování o odkupu parkoviště, čteme v zápisu větu: „Protože společnost je přesvědčena, že splnila všechny dohodnuté podmínky, žádá o proplacení ceny dokončeného a převzatého díla (parkoviště) (…)."

Ta věta je z kontextu minulých usnesení nesmyslná. Nikde není stanoveno, že odkup parkoviště je podmíněn splněním „dohodnutých podmínek", vlastně ani ničím jiným. Ten, kdo ji k bodu hlasování připsal, chtěl výslovně legitimizovat to, že smluvní podmínky dodržené nebyly. A jak již víme: Odkup byl opravdu jednomyslně schválen a s ním jaksi i reálné materiálové řešení budovy a parkoviště, které je v rozporu se studií, kterou ten samý orgán označil jako závazný.

Vladimír Vinklář říká, že „tato stavba byla dosti problémová od začátku." V závěrečném článku této série naznačujeme, které systémové nedůrazy k těmto problémům vedly. Možná to opravdu bylo tak, že jednotlivá kroky města vedli dobré úmysly. Jen to ale ukazuje, že je nepřípustné ohýbat pravidla i když máme za to, že tak činíme z dobré vůle. Protože výsledkem je prapodivné prostředí, lži, rozpočtové ztráty a na první pohled podřadná budova, která vítá návštěvníky Jilemnice.

Sdílení je aktem lásky

Další podobné články