Prodeje nemovitostí v Jilemnici (2/3) - č.p. 21

Prodeje nemovitostí v Jilemnici (2/3) - č.p. 21

V rámci Zprávy o prodeji nemovitostí z majetku města Jilemnice vám přinášíme příběh prodeje budovy č.p. 21 v Dolení ulici. Existuje důvodné podezření, že zájemce dostal 20% slevu z odhadní ceny pomocí fiktivní aukce. Tu navíc pořádala externí firma bývalého náměstka libereckého kraje, která za ni dostala 49.000,-. Článek jsme k vyjádření poslali starostovi Jilemnice Vladimíru Richterovi (ODS). Bez bližších podrobností napsal, že text obsahuje „věcné nesmysly a nepravdy”. My však vycházíme ze zápisů a záznamů zastupitelstva a rady města Jilemnice a na ně v textu odkazujeme.

Město Jilemnice se v roce 2017 usnesením zastupitelstva rozhodlo, že ze svého majetku prodá nemovitost č.p. 21. Jde o budovu s oranžovou fasádou za prodejnou Magisport (půjčovna a prodejna sportovního vybavení). K č.p. 21 však nyní vede přístupová cesta přes pozemek M. K. (majitele přilehlé budovy, kde sídlí zmíněný Magisport). Případný jiný zájemce by tedy mohl k budově pouze pěšky (cca 40m), nikoli k ní zajet automobilem (pokud by se s M. K. nedomluvil). Nebylo tak překvapením, když se o koupi budovy přihlásil na podzim roku 2018 právě M. K. jako jediný zájemce. A ani to, když zastupitelstvo za odhadní cenu 2,5 milionu Kč prodej schválilo.

M. K. však v prosinci 2018 svůj zájem o koupi budovy odvolal s odůvodněním, že po prohlédnutí budovy odborným poradcem investice nesplňuje jeho očekávání. Zatímco prodej byl dohodnutý za vedení starostky Jany Čechové (SNK Jilemnice), odstoupení od smlouvy proběhlo již za starosty Vladimíra Richtera (ODS). Poté následovala série pochybných rozhodnutí rady a zastupitelstva města Jilemnice s tím výsledkem, že byla po roce a půl nemovitost prodána – opět do rukou M. K.

Přitom ale celá transakce doznala změn: Výsledná cena činila 2,32 milionů Kč (tedy o 180.000,- méně oproti původní ceně). K obchodu se ale také přidal Marek Pieter, tč. jen pár měsíců bývalý náměstek hejtmana Martina Půty, který nakonec za zprostředkování tohoto (již jednou takřka uskutečněného) prodeje inkasoval od města 49.000,- bez DPH.

Ale popořadě.

Nový posudek nečekaně s vyšší cenou

Když M. K. v prosinci 2018 odstoupil od smlouvy o prodeji, město udělalo dva kroky: Jednak nechalo budovu znovu ocenit znalcem, jednak ihned zveřejnilo nový záměr prodeje.

Záměr prodeje je informace o prodeji nemovitosti, která ze zákona musí viset 15 dní na úřední desce. V Jilemnici je nešťastnou praxí, že záměr je vyvěšený maximálně o pár dní déle. Jinde záměry visí i několik měsíců, což dává smysl: Čím déle je zveřejněn záměr prodeje, tím se o prodej může začít zajímat více zájemců. Tím se může zvýšit kupní cena a tak dále. Při prodeji č.p. 21 však byla zákonná povinnost naplněna ještě podezřelejším způsobem: Záměr prodeje byl vyvěšen na úřední desku pouze přes vánoční svátky od 18. 12. 2018 do 3. 1. 2019.

Co se týče nového posudku, vzhledem k okolnostem se dá tušit, že byl zadán s nadějí na nižší odhadní cenu. Jenže Jiří Antoš, který posudek vypracoval, odhadl cenu na 2,9 mil. Kč, tedy ještě o 400.000 Kč více. Na záměr se nikdo neozval.

FinYes s.r.o. zprostředkuje prodej

Situace se zdála bezvýchodná. Objevila se však firma FinYes s.r.o., která – jak se píše v zápise z 13. schůze rady města Jilemnice (24. 4. 2019) – „provádí úspěšné elektronické aukce“, a nabídla se, že prodej zprostředkuje za provizi 49.000 Kč. Samo o sobě by zprostředkování prodeje nemuselo být nic špatného. Zarazí však prodej formou aukce. Ta se vyplatí ve chvíli, kdy je více zájemců. Městu se ale zatím podařilo sehnat zájemce jednoho. Ten navíc zájem ztratil. Rada města přesto očividně věří, že FinYes bude úspěšnější a podmínky prodeje prostřednictvím společnosti FinYes schvaluje.

Navíc s tím dovětkem (kdo někdy využíval služeb realitního makléře ví, že nestandardním), že i kdyby firma FinYes neuspěla a ve dvou kolech aukce žádného kupujícího nenašla, obdržela by od města 15.000 Kč.

Kdo je firma FinYes s.r.o. a jaké aukce pořádá? Firma FinYes s.r.o. byla zapsána v roce 2015, reálně vyvíjet svou činnost začala ale až v roce 2019. Je to logické. Jejím jednatelem je totiž Marek Pieter, svého času předseda Starostů pro Liberecký kraj, který 31. 1. 2019 rezignoval na post náměstka hejtmana Libereckého kraje. Hned záhy poté začal obcím nabízet zprostředkování prodejů formou aukce. Kromě několika málo nemovitostí tvoří reference firmy z větší části aukce sněžných pluhů, ale také fekální nádrže nebo soustruhu.

A tak se nabízí otázka: Za co získala firma FinYes z rozpočtu města 49.000 Kč? Za práci realitního makléře? Podle slov Marka Pietra (e-mail autorovi článku) inzerovala prodej pouze na webových stránkách firmy. Na těch lze jen stěží předpokládat širší okruh zájemců (oproti např. hojně využívaným realitním serverům). Tedy za aukci? Město Jilemnice si samo draží byty, tedy by jistě zvládlo dražbu i této budovy.

Jen stěží se bráníme pocitu - i kvůli manipulaci s fakty na jednání zastupitelstva o samotném prodeji, viz níže - , že šlo především o rozmělnění zodpovědnost za to, že se budova prodá původnímu zájemci se slevou 20%. Aukce totiž mají vyvolávací cenu stanovenou na 80% ceny ze znaleckého posudku.

Prodej na 15. jednání zastupitelstvu

Tak se totiž stalo na 15. jednání zastupitelstva dne 29. 4. 2020 (bod 3.1), kde byl jednomyslně schválen prodej č.p. 21 panu M. K. za 2.230.000 Kč zprostředkovaný firmou FinYes, s.r.o.

Anotace k hlasování je zajímavé čtení, protože přináší úplně jiný příběh, než který jsme zde zrekonstruovali z otevřených zdrojů, především zápisů z předešlých jednání ZM a RM. V první větě sice zazní, že město již několikrát zveřejnilo záměr prodeje, ten se však nepovedlo realizovat, ale pokračuje: „V roce 2017 uložilo zastupitelstvo radě města vypsat poptávkové řízení na prodej nemovitosti. Rada města schválila provést výběrové řízení internetovou aukcí firmou FinYes, s.r.o., která má s prodejem tohoto typu bohaté zkušenosti a dále schválila podmínky prodeje. První kolo aukce se nevydařilo, neboť se nepřihlásil žádný zájemce. V letošním roce zaznamenala firma FinYes, s.r.o. několik zájemců o koupi domu, a proto bylo na den 26. 3. 2020 vyhlášeno další kolo aukce. I přes nepříznivou současnou situaci se přihlásil jeden zájemce a dům vydražil (…)“

Text naprosto opomíjí dění v roce 2018. Především to, že již jednou byl prodej zastupitelstvem schválen a kupní smlouva s M. K. připravena k podpisu. Zamlčují se tak právě podezřelé okolnosti, za kterých se firma FinYes k prodeji přidala. Zcela se opomíjí provize, kterou má firma dostat. A nakonec se o samotné firmě FinYes řekne, že „má s prodejem toho typu bohaté zkušenosti“. To s vědomím kontroverzní pověsti, kterou Marek Pieter má, působí jako vydařený interní vtip. Kdyby nešlo o peníze z rozpočtu města.

Pan starosta uvádí bod hlasování

Hlasování na 15. jednání ZM uváděl starosta Vladimír Richter (52. minuta záznamu z jednání):

„Dům č.p. 21 se prodával historicky hodně dlouho. Nedařilo se ho prodat i s ohledem na to, že má velmi problematický přístup – v podstatě nemá (1). Máme ho jenom přes vodu. Všechno ostatní je buď na nějaké věcné břemeno nebo tam přístup není. Takže se několikrát zkoušel prodat, nikdy se nenašel zájemce (2). Zkoušeli jsme opakovaně dražbu elektronického typu výběrového řízení (3), by se to dalo nazvat. V prvním kole nám od toho všichni ucukli, a když jsme vyhlásili ještě před koronavirem druhé kolo, které v koronaviru proběhlo, tak se nám zaplaťpánbůh přihlásil jeden zájemce, a je to soused, ke kterému dům přináleží. Tudíž spojuje tyto pozemky a odstraní se problémy, které jsou s přístupem. Cena je 2.320.000 Kč. (…)“

Dobrá. Jak to bylo doopravdy? Ad (1): Nemovitost přístup má, ale pouze pro pěší. (2) Zájemce se našel: M.K. měl již podepsanou smlouvu za 2.500.000 Kč, ale odstoupil od ní. (3) Žádné „my jsme pořádali aukce“ v tu chvíli neexistovalo: Město („my“), pokud tento prodej schválí, zaplatí 49.000,- firmě FinYes za to, že tyto aukce pořádala. Jistě není náhoda, že Vladimír Richter v celém svém povídání firmu FinYes ani jedinkrát nezmíní.

Kalvoda (SPD): „On to předtím M.K. nechtěl?“

Do následné diskuse se přihlásil Bronislav Kalvoda (SPD) s dotazem: „On to předtím M.K. nechtěl?“ To, jak již víme, je velmi relevantní dotaz. Připomeňme ale, že Bronislav Kalvoda v předešlém roce hlasoval pro zrušení prodeje, který (jmenovitě) M. K. vypověděl. Stejně tak hlasovalo i celé zastupitelstvo. Nemluvě o té jeho nemalé části zastupitelstva, která tento prodej v minulém volebním období – t.č. před rokem a půl – nejprve schválila. To si to nikdo ze zastupitelů nepamatuje?

Vladimír Richter odpovídá: „V podstatě ne… On byl ten, který z toho vycouval (1), z těch prvních dražeb (2) a řekl, že o to vlastně nemá zájem. Teď už naštěstí jo. A za mě je to vyřešení toho stavu. I když je to 80%. Oni byli tři zájemci, kteří kolem toho kroužili, proto jsme vyhlásili výběrko (3), aby se to prodalo, ale zvedl to jenom jeden. Je to na těch 80%, na vyvolávačce, ale za mě dobrý. Ta nepřístupnosti té nemovitosti je vada, která nešla odstranit jednoduše. Tohle už bude aspoň pryč.(4)

Jak to bylo doopravdy? (1) To je pravda, ale (2) M. K. nevycouval z žádných dražeb (V. Richter se očividně snaží udržet onu falešnou linku z anotace), ale z prodeje za odhadní cenu, kde byl jediným zájemcem, a který již schválilo zastupitelstvo. Dražby nastaly až poté, co M. K. od této smlouvy odstoupil, žádný jiný zájemce dosud nikde ve veřejných zápisech zmíněn nebyl. Naopak: V zápisu z 13. schůze RM se zcela jasně píše, že se nikdo o nemovitost nepřihlásil a obdrželi pouze nabídku ke zprostředkování od firmy FinYes. A tak (3) je zcela evidentní účelová lež.

Odpovědnost zastupitelstva města

(4) Ano, to je pravda, „tohle už je pryč“. Budovu už město nepoužívalo a M. K. se jako kupující nabízel. Kam až lze ale zajít při prodeji nemovitosti, která se nehodí? Bylo třeba slevovat z odhadní ceny? Byl třeba tak krkolomný proces? Opravdu bylo třeba přizvat firmu FinYes a prakticky za nic utratit z rozpočtu 49.000 Kč? Opravdu je třeba lhát na zastupitelstvu města?

Právě role zastupitelstva je v celém procesu prodeje to nejsmutnější. Představuje se zde jako rohožka na podlaze, o kterou lze očistit vše, co si vedení města vymyslí. Jinak si nelze vysvětlit, že starostovi Richterovi projde, že jeho uvedení bodu je v rozporu nejen s minulými rozhodnutími samotného zastupitelstva, ale i s anotací k bodu hlasování. Tedy nejen že si zastupitelé nepamatují své hlasování a ani po nich nepátrají (jak ukazuje dotaz B. Kalvody), ale je otázka, zda vůbec studují program schůze a vědí, o čem hlasují. Jak si jinak vysvětlit to, že se nikdo neptá po roli firmy FinYes, kterou Richter zamlčuje a nahrazuje lživým „my“?

Paradoxně by tak bylo důstojnější, kdyby zastupitelé o celé věci věděli – a souhlasili s ní. Jistě mezi nimi tací jsou. Situaci je však nutné odmítnout z principu: Právě v takovém prostředí polopravd a netransparentních procesů se vytváří prostor pro korupci a klientelismus, kterým koneckonců zavání i tento prodej.

Možná bychom nebyli tak příkří, kdybychom nevěděli, že takový přístup není nikterak ojedinělý. Více o tom píšeme v závěrečném díle této série.

Sdílení je aktem lásky

Další podobné články